Vypalování v systému GNU/Linux pod příkazovou řádkou
Proč vypalovat v příkazové řádce?
A k čemu vlastně jsou krásná grafická rozhraní plná roztomilých klikátek samoúčelných tvarů? V systému GNU/Linux samozřejmě existují kvalitní aplikace pro vypalování (pod licencí GNU GPL). Já dospěl k vypalování v příkazové řádce přirozenou cestou, chtěl jsem si to prostě vyzkoušet. Samozřejmě jsem musel překlenout někdy na první pohled nepřekonatelná úskalí, ale milý čtenář by jich měl být ušetřen.
Výhody
Odpadají jakékoli požadavky na grafické rozhranní. Dalším plus je jistá uspokojivá logičnost tohoto počínání. Pokusí-li se drahý čtenář zjistit pár informací ohledně fungování jakékoli mechaniky, nabude znalosti, že každá komunikuje s hardwarem vašeho počítače sadou daných příkazů. Proč tedy používat spoustu programů pro vypalování (nehledě na OS), nerozumět jim a ještě za ně platit?
Nevýhody
Jistě existují i nevýhody tohoto počínání. Jednou z nich je možná pro někoho nepřehledé spravování dat pro vypalování v příkazové řádce. Ze své zkušenosti mohu říci, že je to jen otázka zvyku.
Nalačno
Nejdříve je nutné objasnit pár obecných pojmů a parametrů pro vypalování, které budou v dalším textu použity.
Jedná se např. o Rock Ridge rozšíření. To umožní standradní souborový systém datového CD (iso-9660) rozšířit o delší názvy souborů, přístupová práva souborů a symbolické odkazy. Čili je vhodné pro UNIXové systémy. Přidává se pomocí parametru -R.
Dalším rozšířením je tzv. Joilet. To umožní např. delší názvy souborů a je podporováno Windows-NT a novějšími. Přidává se parametrem -J.
-v je obecný parametr použitý ve všech následujících příkazech, provede jednoduše spuštění programu v tzv. „ukecaném“ módu.
Co s prázdným DVD?
Příkaz pro nakrmení hladového DVD zní:
growisofs -Z /dev/cdrom -V nazev_dvd -vrJ soubory_pro_vyapleni
Parametr -Z určuje výstupní zařízení. Jeho pojmenování v adresáři /dev zavisí na udev. Dá se předpokládat, že ve vašem adresáři /dev existuje /dev/cdrom a odkazuje na správné místo (něco jako /dev/hdc). -V určuje název dvd a je libovolný. Za soubory_pro_vypaleni laskavý čtenář doplní dle svého uvážení. Pouze doporučuji všechna data pro vypálení umístit do jednoho adresáře a ten nechat vypálit.
Co s prázdným CD?
Tato procedura skládající se ze dvou kroků je zdánlivě složitější, avšak nic není takové, jak se na první pohled zdá. Nejprve musíme vytvořit obraz budoucího CD. To provedeme příkazem:
mkisofs -vrJ -V nazev_disku -o nazev_iso_souboru.iso adresar_na_vypaleni/
Poté obraz vypálíme na CD a to příkazem:
cdrecord -v dev=ATA:1,0,0 -data -driveropts=burnfree nazev_iso_souboru.iso
Zde nám vystupuje parametr dev=, který je nezbytný. Jedná se opět o adresu vašeho ATA zařízení pro vypalování. Tu zjistíte pomocí příkazu:
cdrecord dev=ATA -scanbus
Dalším příkazem:
cdrecord dev=ATA:1,0,0 driveropts=help -checkdrive
zjistíte, možné další parametry vypalovaní vaší mechaniky (-driveopts=), např. užitečné a dnes již standardní burnfree. -data je vhodné použít, pokud zrovna nechcete vypalovat -audio. :-)
A co RW média?
Média RW lze na rozdíl od klasickým ROM vymazat. U CD-RW tak učiníme příkazem:
cdrecord -v dev=ATA:1,0,0 blank=fast
Parametr blank= určuje způsob vymazání média. Kromě zmíněnéno fast je také užitečné all.
U DVD+/-RW disků se mi osvědčil příkaz:
dvd+rw-format -blank /dev/dvd
Tento příkaz se pokusí o rychlé vymazání disku, pokud selže, doporučuji použít jej s parametrem -blank=full, kdy dojde ke kompletnímu zformátování média. /dev/dvd opět odkazuje na reálnou adresu v adresáři /dev - viz příkaz growisofs výše.
K dalšímu čtení
Chcete-li se dozvědět více o parametru -audio a vůbec, jak postupovat při vypálení hudebního CD, doporučuji:
http://www.expost.cz/linux/tvorba-audio-cd-z-mp3-souboru.
Dalšími užitečnými odkazy jsou:
http://www.tldp.org/HOWTO/MP3-CD-Burning/
http://gentoo-wiki.com/HOWTO_Create_an_Audio_CD
http://www.cdr.cz/a/rejstrik
A samozřejmě manuálové stránky cdrecord, growisofs a mkisofs.